V říjnu letošního roku (2000) jsem se jako závodník zúčastnil 5. České námořní ralye, asi největšího českého závodu kajutových plachetnic na moři.

Letošní ročník opět začal i skončil v chorvatském městečku Sukošanu a byl pořádán TPS centrem formou etapového závodu. Závodilo se na půjčených (charterovaných) a před závodem losovaných kajutových plachetnicích Elan 31 nebo 33, maximálně šestiposádkových.

Přes den se formou závodu ( rozjížďky) přeplouvalo podle námořních map a předem určené trasy do dalšího přístavu. Start probíhal formou “startu z brány” ( Gate start) a trasa vedla komplikovaně mezi ostrovy a kanály zdejšího moře, kde byly stanoveny pomocné cíle a otočné body či ostrůvky. Cíl byl většinou před přístavem mezi cílovou lodí a bójí.

Po závodě pak lodě zakotvili u mol, opravovali se šrámy a závady, záplatovali potrhané plachty, pořádalo se slavnostní vyhlášení a pořádali nejrůznější večírky.

Závod byl letos opět mimořádně vydařený, a to nejen díky rozhodčím a pořadatelům, ale i vlivem krásného a větrného počasí. Jednou s předností Ralye je závodění na podobných a téměř srovnatelně rychlích lodích Elan 31/33, kdy rozhoduje umění jachtařů nad tím, s jakou kdo přijede jachtou. Proto Ralye není závodem ve zbrojení ani studnou pro odčerpávání peněz od české jachtařské obce.

Přesto se během ralye našli reptalové a nespokojenci, kterým se nelíbilo závodit na trochu pomalejších lodích s vetchými a hůře ušitými plachtami než jiní (jejichž ruka při losování lodí byla šťastnější) nebo jinak velikými spinakery ( 100 x záplatovanými až potrhanými, ne každý si dokázal u organizátorů vybrečet výměnu za nový). Ti mě inspirovali k tomuto zamyšlení a návrhu na spravedlivější systém závodu, bohužel už ne tak komfortní a romantický jako předcházející ročníky.

Navrhuji tedy tímto formát závodu, použitý např. na MS v jachtingu v La Rochelle.

Z chorvatských lodí ELAN 31/33 by se vybralo asi 30 lepších se slušnými plachtami, t.j. 25 závodních a 5 náhradních. První 4 dny by se jela kvalifikace, ale opravdu intenzivně, od svítání do tmy (možná pak bude nutno posílit i rozhodčí). Závodníci by byli rozlosováni na poloviny, jedna by závodila dopoledne a druhá odpoledne, střídání lodí by proběhlo buď na vodě pomocí člunů gumáků nebo v marině. Nezávodící by odpočívali v přístavu nebo přihlíželi na náhradních lodích.

Na další den by se vytvořili výkonnostně srovnatelné skupiny lodí dle celkových výsledků, sudí a liší. Lodě by byly losovány vždy na každý den znovu a byl by na nich zákaz úprav. Pokud by ve fázi kvalifikace byl zájem měnit Mariny, museli by se nezávodící přesunout buď auty (asi pořadatele) nebo na náhradních či pořadatelských lodích. Po 4 dnech by postoupilo 25 - 30 lodí do finále, které by proběhlo buď klasickým způsobem celodenních přeplaveb, kdy by se rozjížďky přičetli ke kvalifikačním, nebo match racing jako finále u Solingů. Lodě by se opět losovali na každý den, aby vypadli spekulace o rychlejších a pomalejších.

Nepostoupivší lodě by mohli ve volném čase případně odzávodit krátkou rozjížďku pivní skupiny, lépe navrhuji přihlížet finále na náhradních a pořadatelských lodí s odborným komentářem průběhu závodu.

Výhodou tohoto formátu by bylo spravedlivější závodění, nevýhoda je stěhování věcí z lodí a nutnost nocování části lidí mimo lodě ( v hotelu nebo v autě). Byla by zde i možnost zvýšení účastníků závodu při kvalifikačních skupinách např. 2x 30 nebo 35 posádek.

Jako další alternativu, odstraňující problémy s ubytováním ( ale nesnižující náklady za počet lodí a také s nutností stěhování) navrhuji, aby bylo z 50 lodí pro všechny účastníky byli vybrány závodní lodě ( cca 25) pro závod v kvalifikačních skupinách ( 2 x 25 posádek) (srovnatelné oplachtění pro 50 lodí asi pořadatel nezajistí, ale třeba budou výhodnější horší lodě pro ubytování, trénink a přesun do jiného přístavu). Finálové rozjížďky bych si pak představoval tak, že prvních např 25 lodí by startovalo samostatně na lepších lodích se spinakery a pivní skupina, pokud by pro ni byli lodě by startovala samostatně bez spinakerů a neohrožovala by finále mistrovství.

Věřím, že navrhované úpravy formátu závodu sníží náklady na MČR a 5. ČNR ( a tím zpřístupní i méně movitým jachtařům) a zároveň eliminuje křivdy vlivem přidělení špatných lodí či vetchých plachet.

Doufám že mé řádky nebudou chápány jako zatracování a kritika 4. ČNR ( natož mých kamarádů z protestní komise, kterých si moc vážím), neboť ta se mi i přes množství chyb ZK velmi líbila a pozitiva rozhodně převládla nad negativy.

Těším se na setkání při dalším svátku jachtařů, opět lepší a spravedlivější 5. ČNR.

Martin Pospíšil, účastník 3. a 4. ČNR