Básník přístavů

     Zkuste si v dlaních rozetřít mateřídoušku nebo pár květů vřesu a ucítíte stejné opojení a závrať, jaké mají povídky Alexandra Grina. Voní člověčinou, protože k člověku měl Grin vždycky nejblíže. Ať už spal v noclehárnách, na lodích nebo na rohu ulice jako žebrák. Byl za svého života snad vším, čím jen chudý člověk může být, ale nejvíc byl smolařem. Přesto jeho pohled nikdy nezhrubl do nic neříkajících opilých řečí nemyslících tupců, ale zůstal čistý. Jako moudrý pohled dítěte. Stejně takové jsou jeho vyprávění, naplněny prostotou, radostí, touhami a sny. Vším tím, čeho nikdy ve svém životě nedosáhl.
Pokud se vám zdá, že píši příliš romantická slova, máte pravdu. Grin byl romantik, který stále nutí své čtenáře, aby se nevzdávali naděje v usínajících šedých dnech, ale pozdvihli hlavu a dělali první kroky, které mohou změnit. Všichni toužíme po nevšedních životech, jen odvaha nám mnohdy chybí. Grin to věděl, možná ze všech lidí nejvíc.
Celý život miloval moře a stal se velkým básníkem mořských zálivů, přístavů a lidí, které tam poznal. Všechno je v jeho knihách poznamenáno voláním mořských dálek, touhou po dobrodružství, běsnícími živly, kořenitou vůní přístavů s opitými námořníky v divokých pitkách. Přesto se dokázal na všechno, co ho potkalo v jeho neradostném životě, podívat s laskavým nadhledem a s poezii sobě vlastní. Posuďte sami z těchto náhodných úryvků: " Zima umřela. Jaro ji srazilo nohou, růžovou nohou do studených strží, kde nyní bezvládně ležely plásty mrtvolného, šedavého sněhu a stařecky sípala sychravými výpary … Přerývavě z posledních sil."
Nebo:
"Naslouchal zvukům polnice. Byla v tom zvláštní poezie vojákova dne, elegie opuštěné vesnice, melancholie svátečně nablýskaných bodáků."
Ve svých knihách nás k ničemu nenutí, ale přesto nás přesvědčí, abychom se na svět začali dívat jinýma očima, protože všechno co napsal, si dokázal obhájit.
Grin přesto jaký zažil rušný život, byl osamělým člověkem. I před smrtí zůstal na Starém Krymu sám, daleko od moře, pod modrými horami. Nedočkal se setkání se žádným čtenářem svých knih, ale byl krásným člověkem a poselství takového člověka si najde své čtenáře vždycky. Nezapomeňte si někdy přečíst jeho Nachové plachty a uvidíte, jak napsal sám: "lidi neuspěchané, protože cíl mají na dosah ruky. Jsou klidní, protože cíl jim dává uspokojení. A jsou krásní neboť vědí po čem touží."

Knihy:

• Grin, Alexandr - Na oblačném břehu
• Grin, Alexandr - Nachové plachty
• Grin, Alexandr - Kormidelník čtvera větrů

Mike Hackman